Lenka Šlechtová: Wellness tvoříme srdcem

Je možné porovnat Infinit z doby, kdy začínal, a jaký je teď?

Když jsem začínala, bylo mi 21 let, teď mi je jednou tolik a samozřejmě vnímám, že firma prošla mnoha změnami, ale především se změnil můj úhel pohledu, jakým se dívám na naši firmu a celkově na svět. Dříve jsem se zaměřovala a soustředila na cíl – čeho chceme dosáhnout a kdy. V současné chvíli se však soustředím na cestu, po které jdeme. Je pro mě důležité, s kým na této cestě jsem a jak ji procházíme. Když jsme s Vlastou (pozn. majitel Infinit) otevírali první pobočku, bylo pro nás prioritou poskytnout co nejpříjemnější službu všem lidem bez rozdílu věku, pohlaví či společenského postavení. Líbilo se nám, že v sauně se všichni vysvlékli do bílých prostěradel a bylo jim jedno, kdo je kdo. Chtěli se pouze dobře vysaunovat. A to je na Infinitu stále stejné. Rádi se saunujeme, rádi vymýšlíme, jak naše služby ještě zlepšit, stále rádi tvoříme a záleží nám na tom, s kým tvoříme.

Co se tedy změnilo?

Způsob, jakým firmu vedeme. Začínali jsme v 15členném týmu, nyní je nás 400. Za ta léta jsme zažili velké krize a problémy a nebylo jednoduché je zvládnout. Překonávali jsme je tak, že jsme si začali vytvářet stabilizační kotvy. Zbavili jsme se veškerých finančních dluhů, tvořili jsme finanční rezervy, zabývali jsme se bezpečností v prostorech i u zaměstnanců, učili jsme se spolu komunikovat a budovali jsme specializovaná oddělení – marketingové, personální, ekonomické, IT, HR. Tato oddělení jsou pobočkám velkou oporou, protože jim poskytují odborné služby a poradenství, které by bylo pro jednotlivé pobočky složité zajistit si je samostatně.

Jak jsi se tenkrát dostala k wellness Infinit?

Po škole jsem začala pracovat jako recepční v sauně v hotelu Olšanka v Praze, kterou provozovala Jitka Emlerová. Té jsem dodnes vděčná, že dala šanci mladé nezkušené holce, která měla vystudovaný balet na konzervatoři a vůbec nic neuměla, jenom hodně chtěla. A tam jsem si zamilovala saunování, masáže a vlastně radost z toho, že mohu druhým lidem dělat příjemnější den jenom tím, že budu laskavou recepční. Po čase Jitka dostala výpověď z nájmu a hledala nové možnosti. Ty jí přinesli dva naši zákazníci, saunéři. Jedním z nich byl Juraj Málik, který Jitce nabídl prostory pro výstavbu v pražských Holešovicích, a dalším byl náš Vlastík Novotný, který jí nabídl obchodní partnerství, a za půl roku se otevřela první pobočka, kde jsem začínala jako recepční a masérka.

V Infinitu patříš mezi tzv. srdcaře, kteří jsou tu léta letoucí. Začínali na recepcích, postupně s firmou rostli, vypracovali se na pozice, o kterých se jim mohlo jen zdát. Co stojí za tím, že jsou lidé ve tvé firmě i 18 až 20 let?

Myslím si, že je to právě to jejich srdce. Že jim záleží na kolezích a těm zase záleží na nich. Mám pocit, že Infinit spojuje a mnozí z nás jsme si v řadách svých kolegů našli přátele na celý život a někteří i životní partnery. A další věc je, že samotným zaměstnancům se líbí naše služby. Mají je rádi, sami se saunují a stojí si za jejich kvalitou, o kterou se mohou opřít. Jinak mě samotnou těší, že těch lidí, kteří jsou s námi už od prvních kroků, je opravdu hodně. I naši další čtyři spolumajitelé mezi ně patří. Začínali jako běžní zaměstnanci a svým úsilím a tvůrčím přístupem firmu hodně podporovali a i díky tomu se stali potom spolumajiteli.

Jak se to v praxi stane?

Třeba můj kolega Roman Svačina. Kdysi začínal jako masér na tehdejší brněnské pobočce Santon. Tam za námi sám od sebe chodil s novými nápady, vylepšeními, jak co lépe udělat, a postupně dostával úkoly, které si vzal za své. Začal vést projekty, například e-shop či rozvoj nové pobočky. Byl takovou oporou pro firmu, že je dneska spolumajitelem a generálním ředitelem firmy a spolu s Vlastou řeší klíčová rozhodnutí Infinitu. Právě on je ukázkou toho, že nikdy nedostal žádnou funkci dopředu a tam, kde je, je jen výsledkem jeho práce a píle.

Před několika lety jsi prošla kurzy designu s cílem dělat hezčí místa. Jak to posunulo tvé vnímání designu ve wellness?

Absolvování kurzu bylo samozřejmě zajímavé, ale nejvíce jsem si uvědomila, že už nemůžu naše wellness vybavovat jako obývák, ale je potřeba přenechat tuto práci profesionálům.

Takže interiéry začal tvořit někdo jiný?

Tenkrát jsem se rozhodla vyhledat profesionály, a tak jsme spolu s naším hlavním architektem Lukášem Vondráčkem oslovili studio Reaktor, se kterými navrhujeme interiéry současných i budoucích prostor. Už od prvopočátku přemýšlíme, jak má interiér vypadat. Design navrhujeme již v dobách prvních studií projektu a ne až ve chvíli, kdy je pobočka vybudovaná, jako jsem to kdysi dělávala já. Nakupovala jsem spoustu dekorací, kterými jsem vybavovala hotové centrum. Tehdy to pro Infinit i pro mě bylo moc dobré rozhodnutí.

Co s člověkem dokáže udělat vkusně dekorované wellness v porovnání s místem, kde se nad detaily nepřemýšlelo?

Je to velmi individuální, protože každý člověk má jiný názor a jiné cítění. Pro mě osobně ve chvíli, kdy není interiér vyladěný, nemyslí se na něj nebo se mi netrefí do vkusu, tak to znamená, že se v něm necítím útulně a příjemně. Nejsem schopná se uvolnit a relaxaci si užít.

Máš příklad?

Znám spoustu wellness center, které na mě působí jako studená kobka. Což nemusí být jen o nedoladěném interiéru, ale i o absenci tepla, že bývá například chladno od nohou. Nebo nehraje hudba, chybí vůně, a vlastně jakmile se v celkovém vjemu nepropojí všechny mé smysly, tak se cítím neúplně.

Co je pro tebe ve wellness nejdůležitější?

Cítit se tam jako doma, útulně. Vnímat jemnou vůni, poslouchat příjemnou hudbu, pociťovat teplo, dívat se na vyladěný interiér a ideálně si dát něco kvalitního k pití a jídlu. Takové propojení všech mých smyslů. K tomu je důležité komunikovat s personálem, ze kterého cítím, že o mě má zájem jako o zákazníka.

Když bychom si chtěli udělat saunu s malým prostorem pro relaxaci doma, co by nemělo chybět?

Z pohledu saunování postačí malá sauna s kvalitními kamny. U toho sprcha na postupné ochlazování a místo pro odpočinek. A pak velmi záleží na rozpočtu. Pokud si někdo může dovolit investovat více, může si dodat vědro, ochlazovací bazének či přírodní jezírko. Může si odpočinkovou místnost zastřešit, nebo si ji vytopit třeba krbem. Z pohledu designu by nemělo chybět útulno. To se dá vyladit například nějakým textilem, dekami, pak pomáhá měkké světlo, lampy, svícny.

Tvorbu saun máte v rodině. Tvůj muž je hlavní dodavatel truhlařiny a saun. Za poslední léta jich v Infinitu postavil už téměř třicet. Udělal nějakou saunu také doma?

Postavili jsme si ji těsně před covidem. Aniž bychom to věděli, že nějaký covid přijde. Byli jsme pak jedni z mála, kteří se i během restrikcí mohli pravidelně saunovat. Máme malou saunu s kamny na dálkové ovládání, což je vychytávka a velmi dobrá věc. Když se vracíme po celodenním výletu nebo z práce domů, tak si kamna dálkově zapneme, a nemusíme čekat další dvě hodiny na vyhřátí.

Jak dlouho trvá postavit si vlastní saunu?

To záleží. My jsme „kovářovy kobyly“, tak nám to trvalo tři měsíce. Ale takhle malá sauna se dá postavit za jeden měsíc.

A co sauna v Infinitu?

Pokud se bavíme jenom o interiérové části sauny, že už jsou hotové stropy a podlahy, tak je to třeba od třech týdnů do půl roku. U velkých ceremoniálních saun to bývá složitější. Poslední, zatím naše největší sauna na Snu, se dělala přes rok. Tím, že jsme tam řešili spoustu technologických vychytávek, tak to bylo náročné na čas.

Vidíš rozdíl v saunování v domácí sauně a ve veřejném wellness?

Když jdu k nám do sauny, tak je to bez práce, nemusím se o nic starat. Navíc je to pro mě společenská událost, vnímám své okolí, často jdu s přáteli. A když jsem doma, tak jdu spíš za klidem. Jsem v tichosti. Nebo při nějaké mé oblíbené hudbě. Roli hraje i intimita. Určitě když jsem v Infinitu, spíš mám tendenci se zahalovat. Doma to tak není.

Co obnáší péče o domácí sauny?

Je to jiné než u veřejných saun, protože ty se musí každý den řádně uklidit. Vynést ze sauny všechny podlážky, rozebrat lavice, aby se tým úklidu dostal i pod ně, aby otřel všechny opěrky a lavice povrchově, ale i aby podlahu dokázal vyčistit. Což je velmi náročné, protože je to práce s těžkými věcmi. A poté to všechno zase poskládat dohromady. Jen si představte, kolik je to práce třeba na Maximusu, kde je dvanáct saun. Oproti tomu doma, tam neuklízím po každém použití, ale až po více, protože jsme přece jenom v malém počtu. Každopádně jednou za čas je potřeba udělat to stejné.

Jak se vlastně staráme o interiéry sauny v Infinit? Čím taková sauna pravidelně prochází?

Velmi záleží na tom, jak daná sauna je frekventovaná, u každé je to jinak. Většinou jednou za rok až dva se přebrušují lavice, podlážky, nebo se úplně vyměňují dle opotřebení za nové. Potom asi za pět let se nahrazují kompletně celé lavice. Poté ještě za delší období se obměňuje celý interiér, vyměňují izolace, rozvody a vlastně už to celkově předěláváme, jde už o redesign sauny. Jako tomu bylo loni na Stepu u Medové sauny nebo nyní na Maximusu u Vulkána a Solné sauny.

Navštěvuješ saunu pravidelně, nebo kovářova kobyla chodí bosa?

Chodím moc ráda, jsem dvakrát v týdnu v sauně. Jednou doma a jednou u nás.

A pamatuješ si, kdy ses poprvé potkala se saunováním?

To bylo ve školce, kdy nás všechny svlíkli. Holky, kluky do naha, strčili nás do sauny, pak nás postříkali ledovou vodou. Otřesný zážitek. Nejenom, že jsem měla úplný šok z toho, že nás postříkali tou ledovou vodou, ale i to, že jsem se styděla. Takže potom jsem dlouho abstinovala. A až na Olšance jsem se k tomu vrátila a naučila se saunovat.

Jak se nejraději saunuješ?

Pořád hledám svůj styl saunování. V začátcích mi pomohl právě Vlastík. Dostala jsem od něj spoustu rad, jak se saunovat. Že když budu sedět dole, bude mi menší horko, pokud se mi špatně dýchá, že si můžu namočit růžek ručníku a dýchat přes něj. Celkově jsme spolu v začátcích hodně testovali, jaké saunování je. Mám i různá období, někdy se ráda ochlazuji v bazénku, jindy teplou vodou nebo na vzduchu. Většinou si ráda sedám na nižší lavici, abych déle vydržela.

Kde čerpáš energii, když pomineme wellness?

V životě mimo město. Žijeme pod Krkonošemi, kde mě nabíjí klid venkova. Můžu jít častokrát do lesa, nebo jen na naši zahradu rýpat se v záhoncích, což mi pomáhá pro čištění hlavy. Ráda tvořím manuálně a u toho odpočívám a dodává mi to energii. Třeba vyrábím dekorační věnce, zvonkohry. Maluji na skleničky, peču chleba a vlastně moc ráda vařím.

Jak se dá skloubit vedení velké prosperující firmy, rodina, starost o dům v Podkrkonoší a volný čas?

Musím říct, že to není jednoduché. Jsem asi první žena v Infinitu, ale rozhodně ne poslední, která pracovala i s miminkem v náručí. A vlastně stále hledám rovnováhu, jak to celé zvládnout a vybalancovat. Velkou oporou mi byli moji rodiče a rodiče mého manžela, a především sám můj muž. Ten, ačkoliv je také pracovně velmi vytížený, se dokáže o děti plnohodnotně postarat, když jsem mimo domov. Náš společný čas je hodně naplánovaný dle toho, kdy je kdo v Infinitu, ale o to víc je pro nás společné volno cennější. Stále se hledám v té rovnováze, abych byla dobrou mámou, partnerkou a zároveň abych měla možnost se realizovat.

O AUTORECH