Roman Svačina: V klidu vznikají největší věci

Co je pravdy na tom, že u tvého startu v Infinitu platilo rčení „Za vším hledej ženu“?
(směje se) Je to tak. Za to, že jsem dnes součástí Infinitu, vděčím hlavně své manželce, tehdy přítelkyni. Pracovala v něm dřív než já a pořád mi nadšeně vyprávěla, jak si firma zakládá na detailech a jak moc jí záleží na tom, aby se klienti cítili skvěle. To mě inspirovalo a říkal jsem si, že bych chtěl v takové firmě také pracovat. V té době zrovna hledali maséry a já měl z fakulty sportovních studií masérský kurz, tak jsem to zkusil. Poprvé to ještě nevyšlo, ale napodruhé už mě vzali.

Pouze u masáží si ale nevydržel…
Už od začátku jsem se snažil být prospěšný všude, kde to šlo, takže jsem pomáhal i s takovými věcmi, jako je výběr čajů do nápojového lístku nebo sestavení ceníku. Jednou jsem se bavil s Vlastou (majitelem Infinitu), že bych se rád posunul dál. Nabídl mi obchodní pozici, ale já věděl, že bych se v tom trápil. Místo toho jsem navrhl vytvořit e-shop na prodej našich dárkových poukazů. Dostal jsem na to 20 tisíc korun a obrovskou svobodu, a ono to vyšlo. Dodnes si pamatuju ten moment, kdy přišla první objednávka.

Jaké to bylo?
Vyběhl jsem z masérny, přiřítil se do kanceláře provozu s tím, že musí okamžitě vše stopnout a vyřešit tu moji objednávku. Tehdy na mě koukali všichni jako na blázna. Zpětně se jim nedivím.

E-shop Infinit dárky sis maloval doslova na papíře. Jak tě tenkrát jako maséra vůbec napadlo prodávat poukazy online?
Z pobočky jsem měl vysledované, že je o poukazy velký zájem a že si je klienti na recepci běžně kupují. Stávalo se ale, že se výběr poukazu protáhl a klient nám tak zablokoval část recepce a tvořily se fronty. Vznikaly tak nepříjemné situace, kdy klient raději nedokončil nákup poukazu, aby nezdržoval, nebo kdy se obsluha snažila proces výběru poukazu všemožně urychlit a klient tak nedostal péči v kvalitě, jakou bychom si představovali. Tehdy mě napadlo, že bychom mohli dát klientům možnost vybrat si poukaz v klidu z pohodlí domova. A protože sám nakupuji často na poslední chvíli, od začátku jsem chtěl nabídnout možnost zaslání poukazu e-mailem.

Psal se rok 2010, kdy byly on-line nákupy na začátku. Jak fungoval elektronický poukaz technicky?
Ano, vím, na co narážíš. Bylo to úsměvné. Obsluha musela ručně zkontrolovat platbu, vytvořit PDF a poslat ho e-mailem. Dnes už je celý proces automatický. A že to byla trefa, dokazuje i to, že víc než 80 % všech poukazů dnes tvoří právě e-poukazy.

To ukazuje, jak z jednoho nápadu může vzniknout nemalý projekt s milionovými obraty. Co bys poradil lidem, kteří mají nápad, ale nedaří se jim ho někam dotáhnout?
Základ je mít dobrou rozvahu. Člověk by si měl hned na začátku odpovědět na pár jednoduchých, ale zásadních otázek: Co chci prodávat? Komu to chci prodávat? Proč by si to měl chtít klient koupit a proč právě ode mě? Kolik toho dokážu prodat? Od toho se odvíjí úplně všechno. Čím lepší produkt máte, tím je to celé snazší. Z tohoto pohledu jsem to měl jednoduché. Dárkový poukaz do našich wellness je v podstatě dokonalý produkt. Potěší prakticky každého, nezkazí se, nezabírá místo, a když se náhodou darující netrefí, vždycky se dá někomu poslat dál. A navíc se nedá koupit nikde jinde než u nás.

Zhruba ve stejné době, kdy vznikl e-shop, se začaly rodit tvé další pozice spolu s pobočkou Infinit Maximus.
A i ta vznikla tak trochu náhodou. Kamarád k nám přišel s manželkou, která pracovala pro pana Kobzu, a zmínila chystané wellness na přehradě. Propojili jsme ho s Vlastíkem a brzy nato jsme otevírali první etapu. Během stavby jsem postupně opouštěl roli maséra a spolu s kolegou Slávkem Pourem jsme vedli projekt Maximus. Byla to pro mě obrovská škola, protože jsem s tím neměl žádné zkušenosti a kontrolní dny mně tehdy připadaly spíš jako boj o přežití. Některá rozhodnutí se nám nepovedla a dohání nás ještě teď. Ale na to, že jsem za Infinit stavbu řídil z pozice maséra, to dopadlo ještě dobře. Od té doby jsem v Infinitu dělal to, co bylo zrovna potřeba, a neřešil, co mám na vizitce. Vlastík říká, že každou pozici jsem zastával dávno předtím, než mi ji oficiálně dal. Platilo to i u role ředitele, kterou mám dnes.

Infinit Maximus je tak trochu legendární místo. Má i své přezdívky, Hobitín, saunová vesnička, a taky klientelu, která se ráda vrací. Co si myslíš, že lidi chytne za srdce jako první?

To místo je unikátní hlavně tím, jak je citlivě zasazené do přírody. Pamatuju si rok 2011, kdy nás Vlastík provázel úplně zarostlou roklí. Prodírali jsme se kopřivami, on nadšeně ukazoval do různých koutů a říkal: „Tady bude jezírko, tamhle zase sauny ve stráni, tohle místo bude kouzelné.“ A já si tehdy říkal, že se asi musel zbláznit. Ale měl pravdu. Dodnes mám rád chvíle, kdy se ráno před otevřením procházím areálem a potkávám srnky, veverky nebo kachny, které se nám pravidelně prohání v ochlazovacím jezírku. Myslím, že právě tohle propojení wellness a živé přírody je to, co lidi chytne za srdce hned na první pohled. Ani si to nemusí uvědomit, ale tu harmonii prostě cítí.

Celé léto se na Maximusu pracovalo na novém Saunovém dómu, o kterém tvrdíš, že to byla jedna z nejnáročnějších staveb. Proč?
Samotná stavba začala sice až na konci dubna, ale přípravy nám zabraly skoro dva roky. Během nich jsme využili jak moderní přístup – virtuální realitu, tak i osvědčené vymodelování prostoru sauny z prázdných krabic a stolů. Náročnost se skrývala v tom, že jsme nestavili saunu „na zelené louce“. Jde o rekonstrukci uprostřed fungujícího wellness centra, kde jsme navíc omezeni prostorem. K dispozici máme jen o trochu víc místa než u původního dómu. Chtěli jsme ale vytvořit saunu, která bude technologicky na světové úrovni. A není úplně jednoduché to vše nacpat do takhle stísněného prostoru. Velký dík za to patří našemu hlavnímu projektantovi Michalovi Krejčiříkovi, který na tom odvedl obrovský kus práce. Chvíli jsem si říkal, že mu někde před saunu umístíme pamětní desku, ale nevlezly by se nám tam boxíky, a tak si bude muset minimálně do další takové stavby počkat. (směje se)

Co vše nabídne nový Saunový dóm?
Od začátku jsme vše podřídili hlavně akustice a zážitku z osvětlení. To nám mimochodem stavbu pořádně zkomplikovalo, protože jsme museli pracovat se speciálními materiály, přesně ladit úhly a rozměry, aby v sauně nevznikaly ozvěny a světla svítila přesně tam, kam mají. Navíc jsme museli vést obrovské množství kabelů a potrubí, které celou technologii napájejí a chladí. Jsem teď trochu nervózní, jestli se to vyplatilo. Na papíře to vypadá skvěle, ale až praxe ukáže. Jak se říká, „papír snese všechno“. O čemž už jsme se mnohokrát přesvědčili. Ale odbočil jsem. Co je hlavní, klienti se můžou těšit na širší lavice pro větší pohodlí, zapuštěná a mnohem silnější kamna, chlazenou podlahu bez podlážek, a také televizi v sauně, pro dokreslení atmosféry. Mysleli jsme i na komfort sauna mistrů. Hned u vstupu mají svou přípravnu a velín, odkud můžou pohodlně ovládat světla i hudbu.

A co se v poslední době chystá v rámci celé sítě Infinit wellness?
Pořád se u nás něco chystá, ale zatím nemůžu prozradit víc. Interně jsme si nedávno po dlouhých debatách nastavili nová pravidla samostatnosti poboček. Některé klíčové věci zůstávají centrální, ale ve zbytku mají pobočky svobodu. Přiznám se, že jsem se tomu ze začátku trochu bránil, ale nakonec vidím, že to byl správný krok. Dokonce si říkám, že jsme to tak měli nastavit už dřív. Ano, přináší to i nějaká negativa. Třeba grafici si občas rvou vlasy, ale ta pozitiva jednoznačně převažují.

Takže se pobočky dnes rozvíjejí víc po svém? Kolik vás ve vedení vůbec je?
Ano. Dnes máme vedení rozdělené – Léňa Šlechtová vede Infinit Step, Vlasta Novotný Infinit Sen a rozvoj firmy, já mám na starosti Infinit Maximus, e-shop a tým odborné podpory, kam spadá třeba HR, finanční oddělení, IT či marketing. Společně tvoříme úzké vedení, doplněné o Lenku Novotnou (za plavecké školy), Zuzku Schwarz (systémová podpora, aktuálně na rodičovské) a Slávka Poura, který se věnuje stavbám center. Někdy nebývá lehké najít společnou řeč, ale naštěstí mám dobrý trénink. Vyrůstání se čtyřmi bratry v panelákovém bytě byla dobrá škola.

Co vnímáš jako největší posun Infinitu za poslední roky?
Kromě tématu samostatnosti i to, že jsme dnes daleko sebevědomější v tom, jak má naše služba vypadat. Dříve jsme se skoro hroutili, když nám někdo řekl, že mu třeba nevoněla nějaká esence nebo že by chtěl při ceremoniálu větší horko. Okamžitě jsme to měnili. Jenže pak přišel jiný klient, kterému zase víc vyhovovalo to původní. A tak jsme všechno ladili tam a zpátky podle toho, kdo se zrovna ozval. Teď už víme, že se nemůžeme zavděčit všem. Neznamená to ale, že by pro nás názory klientů nebyly důležité, naopak. Jsme dnes otevřenější pohledům druhých a dokážeme víc naslouchat. Jen už podněty vyhodnocujeme s odstupem a opíráme se víc o data.

Má práce v tak velkém provozu pořád něco z wellness?
Když budu mluvit sám za sebe, moje role je hlavně o tom udržovat rovnováhu a vnášet do firmy klid a nadhled. Zjistil jsem, že právě v těch chvílích, kdy zpomalím, přijdou ty nejlepší myšlenky. Abych to dokázal, musím vědomě pracovat na svém vlastním vnitřním klidu. Samozřejmě ne vždy se mi to daří, o tom by mohla vykládat moje rodina, hlavně když řídím. To se mi pak děti posmívají, že jsem zenový mistr, což mě spolehlivě vytočí ještě víc.

Co ti na klid pomáhá?
Nejvíc mě nabíjí příroda. Ať už obyčejné procházky se psem, nebo můj velký koníček, kterým je hledání minerálů. Možná to zní zvláštně, ale nikde si neodpočinu tak, jako když se v lijáku brodím po kolena v bahně a hledám kameny.

V čem spočívá hledání minerálů?
Jsem typický polní sběrač, takže čekám, až zemědělci poorají pole, pořádně zaprší a pak hodiny chodím po poli a koukám do země. I v této oblasti je ale klíčová dobrá příprava. Abych měl naději na úspěch, trávím hodiny zjišťováním informací o lokalitách a studováním geologických map. Pak už je to o množství nachozených kilometrů. Dříve jsem chodil na Vysočinu, kde jsem se specializoval na záhnědy, křišťály a citríny. Domů jsem jich tahal hodně, což se úplně nesetkalo s pochopením manželky. Dokonce jsem zjistil, že dala dětem tajně pokyn, aby mi je průběžně odnášely z domu a zakopávaly je na zahradě. Ani jsem si toho vlastně nevšiml, což mě vedlo k tomu, že jsem změnil cílový kámen. Poslední roky se tak věnuji hledání vltavínů.

Co s nimi pak děláš, dávají ti nějakou energii nebo něco takového?
Z každé výpravy donesu jen pár kousků, zařadím si je do kazety a doma není kvůli mým „šutrům“ konečně nepořádek. Nejsem ezotericky zaměřený člověk, ale věřím, že se v těch kamenech nějaká energie skrývá. Každopádně stejně jako mnoho ostatních i mě „zelená horečka“ úplně pohltila.

Jsi v Infinitu už pár let, byly momenty, kdy sis říkal: „Do čeho jsem se to pustil…?“
Napadá mě jeden moment, spíš úsměvný. Jedna z mých prvních cest za inspirací vedla do Therme Erding v Německu. Mají tam jeskyni, kde na vás z různých stran stříká studená voda. Zúčastnil jsem se tam ceremoniálu, jehož součástí bylo, že mě spolu s asi třiceti nahými německými důchodci sauna mistr zapojil do lidského hada. Drželi jsme se za boky a za zpěvu nějakého německého popěvku jsme se vlnili tou ochlazovací jeskyní. V tu chvíli jsem si fakt říkal, jestli jsem si vybral správný obor. Od té doby jsem v zahraničí zažil i jiné bizarnosti, ale takový šok už se naštěstí neopakoval.

Během inspirativních cest jsi prošel stovky wellness podniků v zahraničí. Co tě nejvíc nadchlo?
Začnu tím, co bych k nám určitě nepřenesl. V zahraničí jsem viděl spoustu plně zautomatizovaných wellness center, která jsou úplně bez lidské obsluhy. A i když je tam všechno na svém místě, cítím v takových místech zvláštní prázdnotu a smutek. U nás jsou zaměstnanci srdcem a duší podniku, jejich vřelost a lidský přístup jsou podle mě klíčem k tomu, že se lidé do Infinitu rádi vracejí. A co mě nadchlo? Nebylo to úplně v cizině, ale věřím, že se to počítá. Na rozlučce se svobodou našeho hlavního architekta Lukáše Vondráčka nám náš sauna mistr Róbert Židek připravil saunový rituál vycházející z norské tradice Badstue. Trval asi 45 minut a vystřídalo se při něm několik druhů saunových metliček, vykuřovadel a nálevů z bylin v kombinaci s dechovým cvičením. Ze začátku jsme měli tendenci být vysmátí a házet hlášky, ale ten rituál měl takovou hloubku, že jsme se do něj takřka okamžitě úplně ponořili a prožili jej v posvátném tichu. Pro mě osobně to byl asi nejsilnější saunový zážitek.

Když jsme u sauny, tvého pracovního prostředí, dokážeš při její návštěvě jen tak vypnout?
Dřív jsem s tím měl velký problém. Abych vypnul, chodím hodně na ceremoniály, které mě většinou vtáhnou natolik, že zapomenu přemýšlet nad provozem. Pár let už ale praktikuju dechová cvičení a díky nim teď dovedu vypnout hlavu, když chci. Možná to někoho překvapí, ale daleko více než sauny mám rád teplou vodu a odpočívárny. Miluju ležet na pohodlném lehátku v příjemném prostředí a jen tak pozorovat dění okolo.

A co masírování, nezasteskne se ti někdy po těch dnech v masérně?
Občas, když je hodně starostí, si vzpomenu, jak jsem po směnách odcházel s úplně čistou hlavou. Ale pak si hned připomenu, jaká to byla dřina. Tehdy jsme běžně odmasírovali osm hodinových masáží za den, a protože jsem byl oblíbený u sportovců, tak to byla pořádná fuška. Takže ne, teď už to pro mě není. Všechna čest masérům! Kdo to nikdy nezkusil, nedokáže si představit, jak náročná práce to je.

Co je pro tebe v Infinitu tou hlavní „věcí“, která má smysl?
Největší smysl mi dává to, že vytváříme místa, kde je lidem dobře. Rozpoložení, které u nás klient získá, si pak odnáší do běžného života. A ta harmonie a klid se šíří dál jako lavina. Sám to moc dobře znám, i když někdy přijdu do wellness s hlavou plnou starostí nebo naštvaný, odcházím vždycky vyklidněný a s úsměvem na rtech. Nejde jen o klienty. Chceme, aby se u nás cítili dobře všichni. Zaměstnanci, dodavatelé, investoři. Prostě každý, kdo s námi přijde do kontaktu. To je ten moment, kdy jsem v práci opravdu spokojený.

O AUTORECH